lostinhvozd.wz.cz





Příběh

Počátkem roku 1945 bylo jasné, že válka je pro Německo ztracená. Nacističtí vůdci se správně domnívali, že po pádu říše neujdou potrestání za zločiny, které spáchali. Začali se zabývat otázkou, kde by po skončení války mohli nalézt bezpečné útočiště, kam by nedosáhla ruka spravedlnosti spojenců. Rovněž bylo nezbytné zahladit po sobě stopy a znesnadnit tak spojencům nejen pátrání po jednotlivých osobách, ale i prokazování jejich viny. Šlo také o to, jakým způsobem si ve svém vlastnictví podržet nesmírnou válečnou kořist a převést ji na bezpečné místo, tak aby bylo možné s ní i nadále disponovat. Za tímto účelem byl vytvořen letecký most do jižní Ameriky, kam se většina prominentních nacistů chtěla i se svým lupem uchýlit.

Plukovník
Emil Heinrich
Christoph Klein
Přepravu pokladů třetí říše především do Argentiny organizovali šéf gestapa Heinrich Müller a Hitlerův tajemník Martin Bormann, vlastní transporty zajišťoval Otto Skorzeny. Poslední velká zásilka, která v samém závěru války měla směřovat po trase Berlín – Madrid – Argentina čítala 540 beden. Jejich obsah je znám jen přibližně – měly obsahovat říšské zlato, umělecké předměty naloupené v obsazených zemích, cenné papíry, německé bankovky a valuty i tajné materiály vojenského výzkumu z Ústavu císaře Viléma. Podle některých teorií mohla tato zásilka obsahovat i jantarovou komnatu nebo přístupová hesla ke kontům nacistických pohlavárů, kteří před koncem války převáděli svůj majetek do švýcarských bank.

Vzhledem k rychlému vývoji války byla ale promeškána vhodná doba k přepravě těchto materiálů a nacisté museli hledat náhradní řešení. Legenda se tak pomalu rodila.

18. dubna 1945 je z Berlína vypraven vlak s nákladními vozidly se 460 bednami. Velitelem transportu je plukovník Emil Klein, který je zodpovědný za uložení tohoto pokladu, známého dnes jako Štěchovický poklad.

Junkers 52
20. dubna 1945 v noci pak odlétají ještě dva transportní letouny Junkers 52 s dalšími 80 bednami. Cílem obou transportů je Praha, hlavní město protektorátu Čechy a Morava, jedno z posledních míst kontrolované dosud německou armádou.

Oblast vysídleného území
22. dubna 1945 vyráží všech 540 beden na korbě 15 nákladních automobilů z Prahy. Směřují na jih k Hradišťku u Štěchovic. Zde mají ukrýt na předem určeném místě celý náklad. Do cíle však nedorazí všechna vozidla. Na jednom z nepřehledných rozcestí uprostřed povltavských hvozdů se jedno z nich od kolony náhle a nečekaně odděluje a plnou rychlostí vyráží vlastní cestou. Dříve než to vrchní velitel kolony zpozoruje, vozidlo již mizí v ohbí cesty a zanechává za sebou jen zvířený oblak prachu. Je nemyslitelné vydat se uprchlíky stíhat, na úzké silnici je obtížné se otočit a pak, s kolonou plně naložených vozidel se pronásledování jeví jako takřka nemožné. Není pochyb o tom, že posádka vozidla opustila kolonu s úmyslem zmocnit se nákladu a naložit s ním podle svého. S tím jak se smyčka spojeneckých vojsk kolem slábnoucí třetí říše stále více a více stahuje, i loajalita německých vojáků ke svému vedení slábne.

Jaký osud nakonec potkal zmizelé vozidlo a jeho posádku v oněch bouřlivých dnech na konci války? Kde nakonec skončil tajemný náklad a co přesně bylo jeho obsahem? Vydejme se společně po dávno vychladlých stopách vozu i členů jeho posádky. Po stopách, jež by málem zůstaly navěky pohřbeny pod nánosy prachu, nebýt jedinečného nálezu, díky kterému nyní opět nabývají zřetelnějších obrysů. Skrze svůj deník, objevený na půdě jednoho z benešovských domů, k nám z hlubin času promlouvá někdejší důstojník Wehrmachtu Werner Lorenz. Coby přímý účastník celé operace a navíc řidič uprchlého vozidla, podává sice ne zcela jednoznačné, přesto unikátní svědectví o dalším směřování nákladu. Názvy všech konkrétních míst, která by mohla vést k nalezení pokladu, byla v deníku záměrně začerněna. Zalistujme nyní společně zažloutlými stránkami deníku a pokusme se rozluštit tato začerněná místa a s jejich pomocí se dopátrat nejen událostí minulých dob, ale možná i ztraceného pokladu. Pátrejte s námi.

Z deníku důstojníka Wehrmachtu Wernera Lorenze:


© Powered by hlína 2012-13